My šťastně nešťastní ~ Michael

S končícím rokem 2019 a počínající novou dekádou nezbývá nic jiného než bilancovat rok uplynulý a pohlédnout do křišťálové koule na rok 2020. Přiznám se však, že tento rok jsem tomu všemu bilancování uprchl a zamířil raději do teplých krajin. V poslední den starého roku jsem ale zase zpět v šedé rutině domova a nečekalo na mne nic jiného než pěkná hromádka nepřečtených novin z posledního měsíce. Prošel jsem je velmi pečlivě a mohu vám tak přinést nějaké to bilancování toho bilancování.

Dočetl jsem se, že Česko musí začít přemýšlet o budoucnosti. O tom, kam chceme jít a čím chceme být. Kam a co to má být mi však nikdo nepověděl. Vyšla spousta článků o tom, co děláme špatně. O tom, čím nejsme a neměli bychom být. O tom, kdo by neměl být u moci. O tom, že nikdo nic neumí a neví.

Nevládne Andrej Babiš. Vládne hlavně pesimismus. Krize bude, ne proto, že by musela být, ale proto, že si neustále říkáme, že bude. Země je na tom špatně, protože si neustále tvrdíme, že to tak je. Země potřebuje zachránce, protože si navzájem říkáme, že ho potřebujeme. Nic není správně a dobře, protože podle našeho mínění je už vlastně pozdě. Proč bychom se měli snažit, když se stejně nic nezmění?

Můj názor na rok 2019 je, že to byl rok naprosté beznaděje. Ať už je to eko-krize, vládní krize, krize demokracie či krize soudnosti, tak nějak jsme prostě nemohli najít cestu ven. Nemohli jsme ji však najít hlavně proto, že jsme čekali až ji někdo najde za nás.

Mám ve zvyku na sklonku roku cestovat, protože jen taková cesta do dálek daleko mimo Evropu může člověku trochu pročistit hlavu a podívat se na ten náš lokální svět z perspektivy nemálo podobné té z jiné planety. Kupříkladu v Asii se ty naše malé české a evropské problémy zdají naprosto banální. Malajští taxikáři šťastně žijí v domnění, že Československu se daří dobře a stavitelé uhelných elektráren na řece Mekong ani neví, že je nějaká eko-krize.

Vytáhněme v roce 2020 hlavu z písku. Uvědomme si, že svět není černobílý. Možná nám dojde, že diskuze na sociálních sítích se nikterak neliší od osobní konverzace a měli bychom tak k ní přistupovat. Přestaňme být šťastně nešťastní a všimněme si, že se i tak máme celkem slušně. Vždycky by mohlo být lépe a také bude. Jen si to musíme umět přiznat a trochu na tom pracovat. Máte problém s tím v jakém státě žijete, jak vypadá vaše obec či město? Něco se vám nelíbí? Buďte aktivní. Vstupte do nějaké strany. Debatujte online a osobně. Pište či zpívejte (cokoliv vám jde nejlépe), ale hlavně proboha něco dělejte. Já Michael a kolegové Ondřej a Tomáš jsme v tom s vámi. Asi se ne vždy shodneme, ale to už k tomu patří. Pravděpodobně prohrajeme víckrát než bychom rádi a zažijeme spoustu zklamání, ale jen pokud přestaneme být šťastně nešťastní, tak bude rok 2020 rokem naděje.