Kongres ODS - Konec či nové dějství? ~ Michael

V sobotu 18.1. se odehrál 29. kongres ODS a jako správní političtí divočáci jsme samozřejmě nemohli chybět. Pokud jste ještě nezahlédli naše krátké video reporty přímo z kongresu, tak určitě honem běžte na náš Youtube kanál.

Nezbývá než zmíněný kongres nějak zhodnotit a z naší pozice členů ODS také vyvodit nějaké závěry. Budu zde hovořit sám za sebe, ale pevně věřím, že na mnohém, ne-li všem, se s kolegy Ondřejem a Tomášem shodneme.

Nebudu zastírat, že jsem dlouhodobě ke svému členství v ODS poměrně kritický a jedním z výsledků této nespokojenosti je i založení našeho malého projektu 3 Demokraté. Nutno však podotknout, že i přes zjevné nedostatky, které pociťuji, je ODS pořád tím jediným politickým subjektem, ve kterém si dokáži představit své členství. Spíše jsem vždy zastával názor, že člověk nikdy nenajde žádný ten ideál, ale je třeba jít do věcí nedokonalých a zasadit se o změnu.

Na tento poslední kongres jsem vyrážel se dvěma otázkami v hlavě. Proč jsem vlastně členem ODS? Jaká je vlastně ta identita ODS? V posledních letech bylo na nalezení odpovědí na tyto otázky poměrně prekérní. Začnu odpovědí na tu druhou otázku. Několikrát na kongresu zaznělo, že základem pravicové politiky ODS má být hlavně pragmatismus. S tím se naprosto ztotožňuji, protože nemám moc rád ideologické výkřiky z kterékoliv strany. Samotné další základní hodnoty z toho už vyplývají. Svoboda, lidská práva, individualismus, moderní školství, zdravotnictví atd. Občas se na tento list dostávají i věci jako tradiční kulturní hodnoty a rodina, což mne nutí se škrábat na hlavě. Dle mého názoru bychom takové věci měli nechat lidovcům a prosazovat tu svobodu i v oblastech rodinného života, ale to už je debata na jindy. Pokud je tedy ODS stranou, která chce pragmaticky prosazovat zmíněné hodnoty, jak na kongresu zaznělo, tak ji budu velmi rád dál podporovat. V médiích se nyní hovoří o vedení ODS jako o starých pardálech, nebo se debatuje o názorové roztříštěnosti, ale možná je problém někde úplně jinde. Možná je to právě, to že někteří hodnostáři již zapomněli na onu pragmatičnost a vydali se cestou ideologického, konzervativního sociálního inženýrství a někdy je holt třeba, aby nám ti staří pardálové připomněli, že takhle by to nešlo. 

S tou identitou bychom to tak nějak už měli, ale proč jsem vlastně členem ODS? Na sdílení společných hodnot by přece stačilo stranu volit a basta. Musím říct, že naše strana je prostě a jednoduše politickým brontosaurem z minulého století, který naprosto nesplňuje potřeby a požadavky skoro-třicátníků 21. století jako jsem já. Ač se možná spolustraníkům nebude líbit, že to takhle řeknu, ale členství v ODS mi jako řadovému členovi nepřináší vůbec, ale vůbec nic. Mimo Prahu či možná Brno má členská základna díky zastaralé vnitrostranické kultuře mizivý vliv na jakákoliv rozhodnutí či na obecné otázky směřování strany či jakékoliv otázky vůbec. Nezvolení Alexandry Udženije jako 1. místopředsedkyně strany byl moment, jež se pro mne stal symbolem tohoto problému. Ostatní současní místopředsedové a předseda strany Petr Fiala totiž vypadali jako zasažení bleskem a ihned se jali ospravedlňování paní místopředsedkyně. Mnohokrát plačtivým tónem zaznělo, jak strašně tvrdě prý pracovala a jak strašně skvělým týmovým hráčem byla. Při jejím nezvolení zazněl bouřlivý potlesk hlavně od nás ze zadních, plebejských lavic hostů (kam se mimochodem usadil i bývalý premiér Nečas). Tedy od těch, jejichž hlas vedení ODS nikdy neslyší. Rozpačité ticho zaznělo hlavně z předních lavic obsazených kandidáty Prahy a středočeského regionu. To myslím o vnitřní dynamice strany říká vše. Jsme demokratickou stranou, ale málokdy se to vůbec nějak projevuje.

Takhle remcat by se dalo dlouho, ale je třeba si odpovědět na další důležitou otázku. Je kvůli svým vnitřním problémům strana hodná zatracení? Rozhodně ne. Stále se najde dost těch, kteří naše problémy vnímají (staří i mladí). Žádná strana prostě nereprezentuje ty pragmatické hodnoty, na kterých nám záleží. I nemocné zvíře se dá vyléčit a my 3 Demokraté jsme do toho šli právě proto, abychom k tomu svou troškou přispěli. Nejsem přesvědčen o tom, že ODS ve volbách uspěje, dokud se nestane stranou tohoto nového století, ale pevně doufám, že se nám podaří k této změně přispět. Nelze to zakončit jinak, než naprosto dokonalým komentářem z média "Konzervativní noviny":

"Jít na 29. kongres ODS bylo ještě včera jako jít na pohřeb někoho kdysi sympatického, kdo se ztratil ve světě vlastních slov a problémů.
Jít z 29. kongresu ODS znamená přesvědčení, že pacient ještě nezemřel a někteří pozůstalí kolem něj mají chuť se o jeho budoucnost poprat." (Facebook, 19.1.2020)