Referendum: Ano, nebo Ne? ~ Tomáš

Referendum je takový evergreen českých předvolebních kampaní. Vždy se objeví někdo, kdo slibuje voličům větší podíl na moci, právě prostřednictvím referenda. Vidíme to například u SPD, která "přímou demokracii" obsahuje ve svém názvu, ale viděli jsme to třeba i u celé řady prezidentských kandidátů ve volbách v minulém roce. Opravdu ale všeobecné referendum potřebujeme?

Referendum se samozřejmě koná naprosto běžně na lokální úrovni, kde se formou všelidového hlasování rozhoduje o celé řadě otázek relevantních pro danou obec. Otázky typu, zda postavíme v obci nové nádraží, obchodní dům, nebo třeba skládku jadrného odpadu. Na celostátní úrovni, jsme však byli svědky takového hlasování pouze jednou, a to v roce 2003, kdy se rozhodovalo o vstupu České republiky do Evropské unie. Podle některých názorů bychom ale podobným způsobem mohli rozhodovat například o přijetí zákona.

Základním argumentem zastánců referenda je skutečnost, že žijeme v demokratické zemi. Moc tedy pochází od lidu a lidé sami by měli rozhodovat o tom, v jakém státě chtějí žít, a to právě prostřednictvím všelidových hlasování o nejrůznějších otázkách.

Z právního hlediska není zavedení referenda problém, neboť už Ústava obsahuje v čl. 2 odst. 2 formulaci: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.", tedy vytváří prostor k přijetí takové právní úpravy. Ostatně na základě tohoto ustanovení proběhlo výše zmíněné referendum o vstupu do Evropské unie a na základě téhož, vzniklo již téměř čtyřicet nejrůznějších návrhů o podobě případného referenda. Doposud se však žádný v českém právním řádu neuchytil.

Osobně jsem velkým odpůrcem všeobecného referenda, a to z celé řady důvodů, z nichž vyjmenuji dva, které považuji za nejrelevantnější. 

Žijeme sice v demokratické zemi, ale naše demokracie je koncipována jako zastupitelská. Tedy abychom se mohli na čemkoli domluvit, volíme si své reprezentanty, kteří pak v ideálním případě prosazují naše zájmy. Funguje to tak na všech úrovních, od komunální až po celostátní. Takový způsob volby v sobě nutně nese i určitý prvek diskuze a kompromisu. Protože demokracie by neměla být jen o tom, že se většina na něčem shodne a přehlasuje menšinu, ale spíše o tom, že se celá řada jednotlivých skupin shodne na svých názorových průnicích. Na jejich základě pak vytvoří rozhodnutí, které sice není ani pro jednu z těchto skupin ideální, ale zároveň je pro maximální možnou většinu z nich alespoň schůdné.

Tedy pokud tuto matematiku uplatníme ve sněmovně, vidíme, že žádná ze stran (tedy z oněch názorových skupin) nemá nadpoloviční většinu, a musí své názory prosazovat ve shodě s dalšími stranami. Tak se mezi obyvateli vytvoří spektrum, kdy někteří jsou s výsledkem spokojeni více a jiní méně. Lze znázornit graficky:

Naproti tomu při rozhodování v referendu se rozhoduje pouze způsobem Ano/Ne. Tedy neexistuje prostor pro kompromis a voliči se tak rozdělí zákonitě na dvě skupiny, kdy jedna bude zcela spokojená a druhá zcela nespokojená. Opět lze znázornit graficky:

Navíc většina takových hlasování dopadá tak, že se voliči rozdělí do dvou přibližně stejně silných skupin a výsledek tak bývá velmi těsný. Typickým příkladem je Brexit, ale podobné tendence můžeme vidět i u přímé volby prezidenta u nás, jak v roce 2013, tak v roce 2018. Naopak při druhé volbě, byl výsledek ještě těsnější. Takováto rozhodování tedy jednoznačně vedou k rozdělování společnosti, a ukazuje se, že se s každou další volbou tato propast ještě zvětšuje.

Druhým argumentem proti referendu je pak neodbornost. Ač můžeme s celou řadou zákonů nesouhlasit a podivovat se nad tím, jak vágně jsou napsány, stále podléhají dlouhému procesu zkoumání, vyhodnocování a schvalování předtím, než se stanou platnými. A měly by být napsány tak, aby zapadaly do celkového kontextu českého právního řádu. Naproti tomu v referendu rozhodujeme izolovaně o jedné otázce a jen těžko si můžeme představit všechny důsledky, které takové rozhodnutí může mít.

Samozřejmě lze argumentovat proti výše uvedenému tím, že otázku do referenda by stejně musel někdo stanovit, a stanovil by ji tak, aby jeho výsledek nebyl způsobilý právní korelaci ohrozit. Nicméně v takovém případě je pak na stole otázka, k čemu vůbec takové referendum je, když stejně rozhodujeme o tom, co někdo již rozhodnul před námi?

Tedy, dle mého názoru je všeobecné referendum v České republice nástrojem nejen nepotřebným, ale v některých otázkách i nebezpečným. Své demokratické právo podílet se na výkonu moci můžeme řádně uplatňovat nejen u voleb, ale celou řadou dalších institutů jako jsou petice, občanský aktivismus, či funkce veřejné kontroly.