Prezident a jeho pravomoc vůči vládě ~ Tomáš

Blíží se konec roku a tak je třeba rekapitulovat. Jedním z dominantních témat uplynulého roku, kterému jsme se jako 3 Demokraté opakovaně věnovali, je i vztah prezidenta k vládě, respektive k jejímu sestavování, jmenování a odvolávání. Měl by mít prezident větší pravomoc v této oblasti? A co by to mohlo znamenat pro fungování těchto ústavních institucí? V tomto článku se zamyslím nad výše uvedenými otázkami a zároveň nabídnu krátký právní a historický výklad.

Pro rychlé připomenutí: Prezident republiky Miloš Zeman vzbudil v létě vášnivé diskuze na toto téma, když nejprve odmítal odvolat ministra kultury Antonína Staňka a poté, co tak konečně učinil, jej pro změnu odmítal nahradit nominantem ČSSD Michalem Šmardou. Jak spor dopadl, všichni víme. Ministrem kultury se po všech těchto peripetiích stal Lubomír Zaorálek. (pozn. Na konci článku uvádím odkaz na videa, ve kterých jsem se této problematice v létě věnoval.)

V souvislosti s tím, co někteří nazývali jako ústavní krize, vznikla celá řada otázek. Zejména, zda je prezident návrhem předsedy vlády striktně vázán, či zda může do celého procesu zasahovat vlastním uvážením a zda je při tomto jednání vázán lhůtami. 

Foto: Michal Růžička/MAFRA, Zdroj: Fotobanka Profimedia

Pravomoc prezidenta republiky při sestavování vlády, je v Ústavě upravena, v čl. 62 písm. a), který říká, že prezident republiky "jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi". Jedná se o výlučnou pravomoc prezidenta republiky, která je však ještě konkretizována v čl. 68 odst. 2 Ústavy: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů." a odst. 5 téhož článku Ústavy: "prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů". Z výše uvedených ustanovení logicky plyne, že prezident republiky má relativně volnou volbu při výběru předsedy vlády, nicméně při jmenování a dokonce i odvolávání jednotlivých členů vlády, je striktně vázán návrhem předsedy vlády. Tedy prezident nemá v daných případech diskreční pravomoc v tom smyslu, že by mohl u jednotlivých kandidátů navržených předsedou vlády rozhodovat o tom, zda je jmenovat chce, či nikoli. Tato teze je dále podpořena čl. 74 Ústavy: "Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády".

Z jednotlivých citovaných ustanovení Ústavy, lze dovozovat, že role prezidenta by měla být a je spíše ceremoniální, že prezident je jakýmsi autorizačním článkem celého procesu sestavování vlády, ale hlavními aktéry jsou předseda vlády a Poslanecká sněmovna, které je vláda odpovědná.

Co se týče případných lhůt, ve kterých musí prezident konat, má se za to, že tam kde lhůty stanoveny nejsou, musí prezident konat bez zbytečného odkladu. Nejčastěji se v souvislosti s touto problematikou uvádí nález Ústavního soudu České republiky Pl. ÚS 29/09, publikovaný ve sbírce zákonů pod č. 387/2009 Sb., který se týkal ratifikace mezinárodních smluv prezidentem republiky. Zda se toto pravidlo aplikuje i na případy jmenování, či odvolání člena vlády prezidentem republiky, by musel opět rozhodnout Ústavní soud. Nicméně opět s ohledem na charakter České republiky jako parlamentní demokracie, by nedávalo žádný smysl, pokud by prezident republiky mohl se jmenováním, či odvoláním člena vlády, otálet v krajním případě až do konce volebního období.

Z historického hlediska sice prezident, podle znění ústav z let 1948 a 1960 diskreční pravomocí formálně disponoval, ale faktická moc při sestavování vlády vždy náležela Národnímu shromáždění, kterému byla vláda odpovědna. Prezident tedy neměl možnost, se od vůle Národního shromáždění jakkoli odchýlit, jelikož v takovém případě by hrozilo, že jím jmenovaná vláda nezíská důvěru a bude nucena podat demisi. V Ústavě z roku 1960 je dokonce zakotvena odpovědnost prezidenta republiky taktéž Národnímu shromáždění, tedy existovala reálná možnost, že by prezident, který by se příliš odchýlil od vůle tohoto orgánu, mohl být odvolán. V tomto období však moc reálně náležela Komunistické straně Československa, tedy spor ohledně kompetencí jednotlivých aktérů, byl spíše nepravděpodobný, jelikož všechna personální rozhodnutí probíhala na mimoparlamentní úrovni.

Prezident republiky tedy pravomoci v oblasti sestavování, jmenování a odvolávání vlády, postupně spíše ztrácí. Oporu pro snahu současného prezidenta získat více pravomoci na úkor předsedy vlády, resp. Sněmovny, lze najít pouze v Ústavě z roku 1920, kde bylo postavení prezidenta v této oblasti relativně silné. Nicméně aplikace tohoto vztahu by vzhledem k historickému i politickému vývoji, nejspíš nebyla možná. Pokud by totiž prezident příliš zasahoval do složení vlády, mohl by se pravidelně dostávat do sporu s Poslaneckou sněmovnou, které je vláda odpovědna. Tedy sestavování vlády, které je v České republice již nyní poměrně složité, by mohlo být ještě složitější a celý systém vládnutí by mohl být ochromen.

Videa slíbená v úvodu: