Listina základních práv? V Česku už jen historie…
V minulosti jsem zde opakovaně psal o tom, jak náš stát během covidu zcela rezignoval na vyvažování práv a svobod, které chrání, vůči těm, které omezuje. Ponechme stranou procesní nástroje, zda jsou "opatření" vlády, kterými nás dnes a denně omezuje v běžném životě, vydávána v souladu se zákonem a ústavním pořádkem, zda jsou dostatečně odůvodněná a zda k tomu má vláda vůbec právo - předpokládejme, že ano. Otázkou pak zůstane jen to, zda jsou přijatá omezení adekvátní k hodnotám, které chráníme. Někdo by možná mohl namítat, že není žádná vyšší hodnota, než život, a že při ochraně života musí jít vše stranou. To je asi uvážením každého z nás, nicméně já si myslím, že by neměl být chráněn život samotný, ale i jeho určitá kvalita.
Ochranu života i jeho kvality, by nám měly poskytovat základní práva a svobody, které jsou u nás obsaženy v Listině základních práv a svobod. Následující text představuje prosté zamyšlení nad tím, co z této listiny chráníme a co je nám naopak omezováno. Obrázek, ať už si udělá každý sám.
Co chráníme?
Čl. 6: Právo na život.
Čl. 31: Ochrana zdraví.
Co je nám omezováno?
Čl. 7: Ochrana soukromí - co je komu do toho, s kým jste venku a proč? Nic. U nás je to ovšem jinak. Jste-li venku po deváté hodině - proč? Jste-li venku s více jak jednou osobou? Jsou to rodinní příslušníci? Jsou to osoby z jedné domácnosti? Můžete to dokázat?
Čl. 8: Osobní svoboda - za normálního stavu vás policie může vykázat z místa jen v případě, kdy bezprostředně narušujete její zásah, nebo v případě, kdy je bezprostředně ohroženo vaše zdraví. Skutečně představuje covid bezprostřední ohrožení zdraví, pokud se sejdete ve větším počtu osob třeba na demonstraci, kde uplatňujete právo shromažďovací a svobodu projevu? Je policie oprávněna takové shromáždění rozehnat?
Čl. 10: Ochrana důstojnosti a ochrana před zásahy do soukromého a rodinného života. To souvisí s již zmíněným čl. 8.
Čl. 12: Nedotknutelnost obydlí - tenhle bod je obzvlášť závažný. Podle Listiny, lze do obydlí vstoupit jen na základě svolení soudu, nebo v případě, kdy je uvnitř bezprostředně ohrožen život, případně v několika málo dalších úzkých výjimkách stanovených zákonem. Reportáže o tom, jak byla u někoho doma rozprášena nelegální "covidová party" mě doslova šokují. Nejen že stát tady zcela nedůvodně a mimo rámec základních práv narušuje nedotknutelnost obydlí, ale ještě se tím chlubí. Je rozdíl, pokud se taková nelegální party koná v místech, které slouží jako provozovna, nebo v místech, které jsou obydlím. Do obydlí policie vstoupit jen tak nemůže.
Čl. 14: Svoboda pohybu - tohle asi není nutné blíže komentovat. Zákaz volného pohybu po deváté je jednou z největších absurdit všech těchto opatření a neexistuje žádná studie, která by naznačovala, že se takovým opatřením zachrání byť jediný lidský život.
Čl. 17: Svoboda projevu - dříve platilo, že v demokracii může mít každý názor na cokoli. Dnes se společnost dělí na informace (o tom jak je covid nebezpečný) a dezinformace (to je jakýkoliv lehce odlišný názor - třeba i tento článek). Pokud bychom zůstali u nálepkování, tak je to asi celkem jedno. V okamžiku, kdy si Ministerstvo zdravotnictví bez jakéhokoli dokazování dovolí označit bývalého prezidenta republiky za dezinformátora, je svoboda projevu historií.
Čl. 17: Právo na informace. Právo na informace je taktéž součástí čl. 17 - zajišťuje nám mimo jiné přístup k informacím o tom, jak stát hospodaří s našimi penězi, zda je využívá efektivně a účelně. Ne tak za nouzového stavu, kdy si může stát z Činy nakupovat sebevětší kýč, aniž by o tom musel cokoli zveřejnit.
Čl. 19: Právo shromažďovací - základní právo v situaci, kdy chcete vyjádřit svůj názor. Můžete se snažit psát článek, který si přečte pár desítek lidí, nebo se společně s dalšími lidmi sebrat a jít vyjádřit nesouhlas s tím, co se děje. Ne tak dnes, dnes se shromažďovat téměř nelze, jelikož by se mohl šířit covid. Není tomu tak dávno, co stačilo, abyste od osoby nakažené seděli v místnosti alespoň 2m a pravidelně větrali, čímž jste byli od covidu uchráněni. Dnes se evidentně můžete nakazit i na otevřeném prostranství a v respirátorech.
Čl. 21: Pravidelné konání voleb. I toto právo už nám bylo omezeno. Vzpomínáte na Teplice na jaře? To, že k tomu vláda vůbec neměla ústavní rámec, o tom již jsem v minulosti psal. To, že nás i v tomto může omezit v rámci nouzového stavu, to je fakt.
Čl. 26: Právo na obživu a svoboda podnikání. Tohle asi cítí každý z nás. Pokud nemáte e-shop, tak už v Česku nepodnikáte. A zaměstnanci třeba v pohostinství, ti by mohli o právu svobodně získávat prostředky prací také jen vyprávět.
Čl. 31: Ochrana zdraví. Ano, nejen že zdraví chráníme, ale zároveň jej omezujeme - lékařská péče pro necovidové pacienty, snížené možnosti pohybu a duševní zdraví, to je něco, o čem se skoro nemluví, ale z dlouhodobého hlediska mohou být dopady takových onemocnění vážnější, než celá pandemie. Jenže to jsou zdravotní újmy, které zatím nejsou vidět. Covid je teď a je vidět, tak se mu vše podřizuje.
Čl. 33: Právo na vzdělání - také očividné. Mluví se o základních školách a maturantech, ale že vysoké školy už začínají třetí semestr distanční "výukou" nikoho nezajímá.
Čl. 34: Přístup ke kulturnímu bohatství. Ten je v současnosti také nulový.
Takže pokud si to shrneme, možná jsem něco vynechal, ale z Listiny nám při současných omezeních moc nezbývá. Na jedné straně chráníme život a zdraví, a na straně druhé omezujeme téměř všechna práva, která jsme si v minulosti vydobyli. Otázkou je, jak dlouho ještě...
autor: Tomáš Bušek
zdroj obrázku: eurozpravy.cz