Je třeba náš politický systém zdokonalovat?
Většina našich témat se více či méně točí kolem českého politického prostředí. Prostředí, kde dochází ke střetávání různých názorů a pohledů na to, jak správně a efektivně řídit náš stát. Právní rámec této soutěži dává především Ústava. Ten zbytek je pak o vzájemné komunikaci a schopnosti se na něčem dohodnout. Otázkou je, zda takto daný právní rámec potřebuje nějak vylepšovat.
Vyjdeme-li ze dvou, pro toto téma základních předpokladů, které nám dává Ústava, pak zmíním čl. 2 odst. 1, který říká, že zdrojem veškeré moc je lid a čl. 5, který upravuje politický systém jako systém založený na dobrovolném vzniku a svobodné soutěži politických stran. Je tedy zřejmé, že ačkoli moc by měla vycházet z nás všech, uskutečňujeme ji prostřednictvím námi volených zástupců a tito jsou zpravidla nějakým způsobem organizováni v politických stranách. Politické strany mají za cíl určitým způsobem vytvářet z jednotlivých názorů širší názorové proudy a pomoci nám - voličům - lépe se v těchto názorech orientovat a snáze je prosazovat s lidmi podobně smýšlejícími.
Celý tento proces je tedy založen na nějaké formě dialogu. Dialog volič a volený, dialog volič a jiný volič, dialog jednoho voleného zástupce s druhým a tak podobně.
Stěžejním odrazem procesu volby a následného procesu dialogu je Poslanecká sněmovna. Do té volíme systémem poměrného zastoupení, tedy získané mandáty by měly více či méně kopírovat naše názory rozdělené ve společnosti. První otázkou, která se směrem ke zdokonalení našeho systému tedy nabízí je "jaké množství hlasů voličů má ještě vypovídající hodnotu a jaké nikoli?". Odpovědí na tuto otázku je tzv. uzavírací klauzule. Práh, který musí každá politická strana překonat, aby jí bylo umožněno účastnit se politické diskuze ve Sněmovně. Tato hranice je v současnosti stanovena na 5%. Ačkoli se někomu může zdát, že tato hranice znevýhodňuje malé strany, je třeba vzít v potaz, že pokud by taková hranice stanovena nebyla, mohlo by docházet k úplnému roztříštění sil ve Sněmovně a tedy ačkoli bychom zde měli téměř dokonale reprezentované veškeré naše názory, těžko bychom cokoli vyřešili. Tedy zde prostor pro "vylepšování" systému nevidím.
Jinou otázkou je nastavení této klauzule pro strany, které kandidují jako koalice. Zde se tato klauzule navyšuje o dalších 5% za každou stranu, která kandiduje v koalici. Zde si umím určité úlevy představit, například v duchu Slovenska, kde je hranice pro kandidující koalice nastavena nikoli na 10%, ale na 7%. Negativním aspektem však může být, že tím, že strany budou před volbami uzavírat takto koalice, mohou v některých případech nastavený regulační systém v podstatě obcházet, tím, že každá strana by získala samostatně pouze 4%, tedy by se do Sněmovny ani jedna z nich nedostala, ale v koalici, kde by byla hranice nastavena na 7%, by se tedy se souhrnným ziskem 8% dostaly obě. Protiargumentem k této konstrukci je fakt, že v rámci skládání předvolebních koalic zpravidla prosté součty voličů nefungují. Tedy zde by dílčí změny v systému možné byly.
Logicky dalším neméně důležitým prostředím, kde dochází k politické diskuzi, je Senát. Na tuto komoru celá řada politiků nadává, včetně třeba prezidenta Miloše Zemana a považuje ji za zbytečnou. Pravdou ale je, že právě kvůli těm politikům, kteří na Senát nejvíce nadávají, je Senát nejdůležitější. Do této komory se totiž jednak volí jiným způsobem (většinovým), ale především se volí vždy pouze třetina jejích členů. Tento postup má za cíl bránit prosazení populistických nálad ve společnosti. Naše názory se mění a snadno naskočíme na vlnu líbivých vizí toho, či onoho politika. Stát se to může každému z nás, bez ohledu na inteligenci, či vzdělání (ano připouštím, že někomu se to stane snáze a častěji). Když pak po volbách zjistíme, že vize tohoto politika jsou nejen nereálné, ale dokonce nebezpečné, může být už pozdě. Od toho tu je Senát, který brání tomu, aby byly přijímány neuvážené, či dokonce nedemokratické změny v našem systému. Jeho role je tedy naprosto klíčová. Ani zde tedy není prostor pro změny v systému v tom smyslu, že bychom roli Senátu oslabovali, či jej zrušili úplně. Změny si ale nedovedu úplně představit ani v tom směru, že bychom roli Senátu naopak posílili a to například tím, že bychom veto Senátu učinili přehlasovatelným jen ústavní většinou. V takovém případě bychom zase mohli paralyzovat činnost vlády, která je zodpovědná a svou důvěru čerpá ze Sněmovny.
Je tedy zřejmé, že ačkoli se náš systém může jevit jako křehký a mnohdy nepřehledný, je nastavený správně a je jen na nás, jak v něm dokážeme fungovat a jak se mezi sebou dokážeme dohodnout. Více než vymýšlet jakékoli změny, bychom měli přemýšlet nad tím, jak efektivně informovat a vzdělávat naše spoluobčany tak, aby nenaskakovali na udičku každému lákavému politickému rybáři. A že i my v Českých Budějovicích tu takového vášnivého rybáře máme...
autor: Tomáš Bušek
zdroj obrázku: psp.cz